Nějakým zahadným způsobem, který jsem nemohl nikterak ovlivnit, se zrodila tato náhlá akce. Měl jsem z toho větší strach, než rodiče, kteři mi věřili a předali mi s ledovým klidem svá robátka, že je jedinou noc zvládnu uhlídat. Po té velké obavě z mého duševního zdraví můžu závěrem konstatovat ... byla to hračka. Kdybych tu nebyl, tak by to dopadlo zrovna tak. Vzornější děcka jsem neviděl, uklízeli po sobě, hráli si v klidu, očista proběhla, spát šli brzo ... no a ráno v poklidu bylo ticho a čekali než se probudím, snídani skoro udělali sami, atd.... ;o)
Myslíte si ... že kecám ... ;o)
Duše na Banány ;o)
V tom hausu vlevo na úvodní fotce huž nebydlím ;o)Oukitel ... čína ... ;o)