Kultůůůra a sport ve fotkách Šluknovska ;o)

Pohádkové loučení deváťáků se základkou 2010

25.06.2010 14:54

Ve čtvrtek 24.června 2010 od 16,00 hodin se uskutečnilo loučení deváťáků s naší základní školou Vohradského ve Šluknově. Konečnou tečku za svém působení si pro nás, kdo se dostavil do auly, připravili herecký kousek v pohádce : Příliš mnoho princezen. Autorkou tohoto veledíla je známá paní učitelka Alena Műllerová. Přišel jsem, viděl jsem a odešel jsme nadšen. Přiznám se bez nějakého studu, že jsem i já ukápl pár slz, když jsem se stal součástí tohoto vesele - smutného odpoledne. Všichni jsme totiž věděli, že je to jejich poslední velká akce. Napíšu můj názor, že pro káždého z nich, by se hned našla nějaká ta role na Barandově. Prostě a jasně ...  před všemi hluboce smekám a klaním se!

Odpovídá paní autorka hry učitelka Alena Műllerová. Přiznám se, že jsem jí nejdřív poslal otázky a ona byla tak ochotná, že si sama na ně rychle psace odpověděla.

 Proto řku ... velké díky Vám paní scénáristko.

1. Je to tradiční ukončení deváťáků k ukončení ZŠ a kolikáté představení takto už proběhlo?

Ne, není to tradiční ukončení. Tedy alespoň ne na této škole. Předtím jsem učila v Děčíně a tam jsme začali s deváťáky jednou hrát divadlo, protože měli špatnou pověst a chtěli ukázat, že nejsou, až tak špatní. Pak to chtěli hrát další a další, až se z toho stala tradice. Tady jsem divadlo s nikým nehrála až do loňského roku, kdy jsem dostala na češtinu jednu třídu, která divadlo hrát chtěla. No a letos jsem opět dostala na ČJ devítku, která se ukázala, tak úžasná, že divadlo se logicky přímo nabízelo.

2. Vy jste autorkou scénáře a vlastně, kam na ty nápady chodíte.

Ano, scénáře se píšu vždycky sama, už jich je asi osm nebo devět. Nápady? Někdy to jde ztuha, vetšinou už máme nacvičenou půlku pohádky a já pořád ještě nevím, jak to dopadne. Většinou je to symbolicky něco, co se zrovna odehrává v mém životě.

3. O čem tato pohádka vlastně je ?

Tahle? Tak ta poslední je o lásce, o té je to vždycky, ale hlavně o tom, jak se v nás ženách probouzí sebeúcta, hrdost, a tak. Ale taky o tom, že pořád potřebujeme mít kolem sebe muže.

4. Jak se režíruje a spolupracuje s touto nacházející se mládeží.


Já režírovat neumím. Fakt ne. Napíšu to, tak jak je vidím, akorát záporáky hrajou ti, co zvládnou hrát něco, co vlastně nejsou, protože oni jsou všichni skvělí. Opravdu. Nelžu! No, takže to napíšu, a pak jim pořád vyprávím, jak si to představuju a oni to nakonec tak zahrají, i když mě na zkouškách pořád napínají.

5. Jaké pocity máte, když je po představení.

5.To se nedá popsat, je to divnej pocit. Směsice pocitů - dojetí, radost,smutek (že je konec) pýcha (jak jsou úžasní), těžko popsat. Včera jsem brečela ( ale to je mimo záznam). Omlouvám se paní učitelce, že jsem to sem vložil.

6. Co jim přejete do života loučícím se žákům ... nebo tak něco ;o)

6.Co jim přeju? Oni nic nepotřebují, copak jste neviděl, jak jsou skvělí !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

link na fotgalerii ... zde

Made by DušanBe ;o) © 2009 - 20?? Všechna práva bez pardónu patří MNĚ ;o)

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode